Stať ukazuje na smysl ekonomické aktivity lidí zaměřené na tvorbu bohatství v tržní ekonomice a na úskalí vyplývající z toho, že trh, který funguje na základě soukromého vlastnictví výrobních zdrojů, dokáže ocenit jen ty produkty, které je možno si přisvojit. S duchovním bohatstvím společnosti a duchovními hodnotami, u kterých je možno jen obtížně určit vlastníka, trh zacházet neumí.
Ekonomie dokáže postihnout jen ekonomickou dimenzi lidského jednání a chování, jeho mimoekonomický rozměr zachytit nedovede. Proto je důležité, aby byly v dostatečné míře pěstovány také ostatní společenské vědy, etika a filosofie.
Dokáží pečovat o bohatství společnosti v jiném, než pouze ekonomickém slova smyslu. V tom je jejich role nezastupitelná, protože bez kultivace duchovního bohatství společnosti je dlouhodobý ekonomický rozvoj nemožný.
Z tohoto důvodu by smyslem ekonomického vzdělávání mělo být nejen získávání vědomostí o tom, jak tvořit a zvyšovat osobní bohatství, ale zejména rozvíjení takových postojů, které povedou k odpovědnému ekonomickému rozhodování a ke svědomitému hospodaření s osobním, rodinným, ale také veřejným majetkem.