Ohledně výběru partnera byly postulovány dvě teorie zaměřující se na specifické mechanismy, jež mohou hrát klíčovou roli při výběru partnera. Podle teorie homogamie si lidé vybírají partnery, kteří jsou jim v základních charakteristikách podobní.
Podle teorie komplementarity si lidé vybírají partnery na základě opačných osobnostních charakteristik. Hlavním cílem studie bylo testovat roli homogamie a komplementarity v dlouhodobých partnerstvích homosexuálních mužů se zaměřením na osobnostní charakteristiky.
Výzkumu se zúčastnilo 40 homosexuálních mužů (průměrný věk 24,2, SD = 4,6) a jejich dlouhodobí partneři (průměrný věk 27,4, SD = 5,2). Všichni účastníci vyplnili anonymní soubor dotazníků (NEO pětifaktorový osobnostní inventář, Spanierův dotazník partnerské přizpůsobivosti, dotazník zaměřený na genderovou diagnosticitu a revidovaný dotazník sociosexuální orientace).
Každý dotazník byl vyhodnocován samostatně. Jednotlivé výsledky respondentů a jejich participantů byly porovnány v rámci korelační analýzy.
Následně byla pomocí korelační analýzy a pomocí ANOVY testována souvislost mezi podobností párů a celkovou partnerskou spokojeností. Výsledky ukázaly, že větší podobnost páru ve váze a v míře BMI predikuje větší partnerskou spokojenost ve vztahu.
Dále byla prokázána komplementarita v sexuálních rolích. Ukázalo se také, že homosexuální páry se shodovaly ve věku, v povolání a v míře extraverze a vykazovaly stejnou míru celkové partnerské spokojenosti a sociosexuality.