Autor poukazuje, jak v moderní ruské literární vědě podnítila kritika pozitivismu nové systematické pojmosloví, založené na konceptu předpokladové půdy, z níž jsou odvozovány dílčí empirické realizace. Tento systémový nárok je ukázán v řadě oblastí: v teorie verše, v teorii prózy, v pojmu času a především v pojetí sociálních funkcí literatury.