Nádobí myju jedině s jarem, podlož ten rozviklaný stůl s knížkou, otevřeli jsme víno s tím novým otvírákem. V češtině se zejména v mluvených projevech prosazuje v 7. p. předložka s i u tradičně bezpředložkov ých spojení.
Jako jeden z možných vlivů způsobujících tento jev se vedle cizích jazyků, rytmičnosti a jazykových analogií zdá být i snaha po zdůraznění a prohloubení sémantiky "instrumentálnosti". V tomto příspěvku bych chtěla ukázat příklady takovéhoto nenáležitého užití předložky v instrumentálu ve spojeních s částmi lidského těla (s rukou, s hlavou), upozornit na možnou modifikaci jejich významu a položit otázku, co ji způsobuje.
Představa lidského těla jako stroje či souboru nástrojů není nová a zdaleka přesahuje pole (kognitivně) lingvistické, proto má být tento příspěvek zejména drobným náhledem na tělo v jazyce a v naší mysli zakládajícím se na gramatických prostředcích současné češtiny.