Tato studie je příspěvkem k výzkumu v oboru dějin překladu. Zabývá se překladatelskými postupy a metodami užívanými v době raného novověku v rámci německo-českého meziliterárního transferu.
Jejím předmětem je základní kvalitativní výzkum textového materiálu z 16. století a počátku 17. století, konkrétně analýza tří německých předloh a jejich dobových českých překladů (Ein kurztweilig Lesen von Dill Ulenspiegel; Historia von Doktor Johann Fausten; Martin Luther, Eine Heerpredigt wider den Türcken). Výsledky provedené analýzy mají přispět k rozšíření a konkretizaci dosavadních poznatků o raně novověkém překladu a ke zmapování hlavních problémů spojených s translatologickým výzkumem starých tisků.
Výzkum textů přinesl zjištění, že dominantním rysem překladové činnosti v předmětném období bylo užívání různých, mnohdy protichůdných metod, že překladatelé zpravidla nepostupovali podle určité jasně vymezené a konzistentní překladatelské strategie a že v daném období pravděpodobně neexistovala žádná závazná a obecně platná překladová norma.