Abstrakt
Cílem předložené stati je kriticky zhodnotit Habermasův pojem komunikativní racionality, tedy koncept, který je výrazem dalekosáhlého pokusu o rehabilitaci racionality, jež by umožnila teoreticky ukotvit praktický projekt spravedlivé společnosti. Komunikativní racionalita, která provází Habermasovy úvahy o politice a společnosti přibližně od poloviny sedmdesátých let minulého století až do současnosti, je výsledkem jeho snahy připojit se k pragmatickému obratu v analytické filosofii (a zároveň tento obrat překročit).
Formální pragmatika, v jejímž rámci je komunikativní racionalita formulována, těž í především z teorie řečových aktů Johna L. Austina a Johna R.
Searla a z – primárně Dummettovy – pragmatistické sémantiky. Právě za pomoci konceptů artikulovaných těmito autory se Habermas pokouší odkrýt „platnostní základ řeči“, předvést specifickou jazykovou normativitu, která se vyznačuje podstatným emancipačním rozměrem.