Abstrakt
Mezinárodní právo nepřipouští subjektivitu nestátních ozbrojených skupin, což je jistě z hlediska mezinárodního společenství rozumné a výhodné. Může to však zároveň působit komplikace tam, kde se tito nestátní aktéři dopouští odsouzeníhodných činů a nelze na ně použít „stejný metr“ jako na státy.
Na příkladu dětských vojáků se tento článek snaží konkrétně ukázat úskalí neexistence subjektivity nestátních ozbrojených skupin a způsoby, jakým se je snaží mezinárodní právo překlenout. Lze toho však dosáhnout, aby nestátní aktéři fakticky nedosáhli ani určité míry kvazi-subjektivity?