"Smrt", "umírání" a "život" jako hlavní ústřední témata křesťanského poselství odpovídají všelidským otázkám starověké filozofie a lidové moudrosti. Když se těmito tématy zabývá ve svých listech apoštol Pavel, představuje četné důsledky Kristovy smrti jako jedinečné dějinné události a univerzálního činu spásy.
Ve svém smyslu pro realitu apoštol neopomíjí negativní hledisko smrti v jejím přirozeném projevu a v teologickém smyslu coby moc, která člověka zotročuje. Jenom skrze Kristovo velikonoční tajemství dostává lidské umírání a smrt pozitivní smysl a novou perspektivu.
Křesťanský křest je svátostnou formou umírání, která má etické důsledky. Když Ježíšův učedník uskutečňuje veliké přikázání lásky, umírá sám sobě a žije v naději, že se na něm projeví moc Kristova zmrtvýchvstání.
Podíl na tomto Kristově vítězství je v této pozemské existenci ale víc předmětem očekávání a motivem etického jednání, a ne ještě plně zakoušenou skutečností. Tento přechodný stav se může stát smysluplnou existencí jen skrze autentický duchovním postoj: "být spolu s Kristem ukřižován" (srov.
Gal 2,20).