Abstrakt
Práce se zabývá postavením a rolemi literárních překladatelů v procesu překladu na pozadí historických literárních i mimoliterárních jevů. Soustředí se na knižní překlady ze skandinávských jazyků do češtiny v letech 1890-1950.
Východiskem je předpoklad, že jakkoliv základní úloha překladatele se v čase nijak zásadně nemění, jeho skutečné pole působnosti je silně dobově a oblastně podmíněné. Základní badatelská otázka zní: Jak se postavení překladatele a jeho role v procesu překladu vyvíjely v čase a proč zrovna tak, jak se vyvíjely? Metoda je heuristická.
Primárně se analyzuje písemná komunikace jednotlivých aktérů procesu překladu. Následně se jednání a motivace překladatelů i dalších aktérů uvádí do širšího historického kontextu a hledají se možná vysvětlení.
První kapitola rozebírá hlavní badatelské otázky, metodologii a klíčové pojmy. Druhá kapitola se věnuje přípravnému období (do roku 1890), během něhož byla překladatelská aktivita povětšinou nesoustavná.
Třetí kapitola se soustředí na období do první světové války. Činnost klíčového překladatele Huga Kosterky sleduje v kontextu kulturně společenského dění v době, kdy došlo k rozmachu českých překladů skandinávské literatury. Věnuje se jeho postavení v několika nakladatelstvích, analyzuje důsledky rostoucí konkurence mezi nakladateli i překladateli a věnuje pozornost též otázkám mezinárodního autorského práva. Čtvrtá kapitola zkoumá profesionalizaci nakladatelského podnikání po vzniku ČSR.
Sleduje, jak pozici překladatele ovlivnil mj. rozvoj normativní lingvistiky, vznik nových rolí v procesu překladu, nárůst významu redaktora či ekonomická krize 30. let. V souvislosti s působením Emila Waltera v roli kulturního atašé Vyslanectví ČSR ve Stockholmu se dále zabývá novými metodami kulturní diplomacie, rolí překladu a překladatelů v diplomacii.
Tématem závěrečné kapitoly je vliv ideologie a kulturní politiky na proces překladu jako takový a na postavení všech zúčastněných aktérů v letech 1945-1950.