Abstrakt
Obnova starobylé instituce katechumenátu, jak z naléhavých pastoračních důvodů proběhla na křesťanském Západě ve 20. století, vrátila do života církevního společenství několik významných liturgických momentů. Po mnohá staletí byly buď zcela zapomenuty anebo vytrženy ze svého původního kontextu a kumulovány v obřadu samotného křtu.
Ačkoliv k nám přicházejí z dávné minulosti církve, nejsou archeologickým nálezem, oživeným z pouhé lásky k minulosti. Nejsou ale ani moderním pokusem o ceremoniální režii či ritualizaci přípravy dospělého na křest.
Obřady katechumenátu jsou především skutkem církve, která se s Kristovou mocí, s jeho požehnáním a dary obrací k těm, kteří se mají zrodit z vody a z Ducha Svatého, a doprovází je – v síle toho, čím sama je − v existenciálních životních rozhodnutích a krocích vstříc svému Pánu.