Článek se zaměřuje na pojetí eseje, jak je prezentováno literárními kritiky především v Latinské Americe. Kromě definice žánru eseje, jak ji známe od zveřejnění díla Michela de Montaigne, zmiňuje článek také tzv. protoesejistické texty.
Velký důraz je kladen na autorský stylu a roli čtenáře v procesu spoluutváření významu díla. Kromě roztříštěnosti eseje se tato práce zabývá také ironií a komedií jako výraznými prvky tohoto žánru.
Závěrem článek shrnuje představu, že esej lze považovat za hybridní, nezařaditelný žánr, intelektuálně otevřený a nedokončený.