Abstrakt
Podíl genetických faktorů na rozvoji úzkostných poruch je nejnižší ze všech skupin psychiatrických onemocnění – pouze 20 až 40%. Rozhodující vliv mají faktory prostředí, zejména psychotraumatizujíc í.
Přestože řada genetických asociačních studií již u úzkostných poruch provedena byla, jejich výsledky jsou typicky negativní, nekonzistentní či nereplikované. Prakticky žádný gen není zatím možno označit za kauzální v etiopatogenezi úzkostných poruch.
V budoucnu však lze zásadně nové poznatky získat pomocí celogenomových asociačních studií a genetickým výzkumem endofenotypů. Pomohou nám při vývoji nových biologických léčebných postupů úzkostných poruch.