Studie pojednává o mladé vizionářce polského původu Kristýně Poniatowské (1610 – 44), s níž se v roce 1627 seznámil proslulý český vzdělanec a člen Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Hlavnímu textu předchází stručná biografie prorokyně.
Poté se autor věnuje počátku vizí u Poniatowské a jejich potenciálním spouštěcím faktorům. Především se pak v samotném jádru článku soustředí na tělesné projevy prorokyně během zjevení, zejména na roli těla a typickou teatrálnost, jež má pozoruhodné dobové paralely u dívek, vizionářek Margharetty Heydewetter a Benigny Königs.
Opomenut není ani podivuhodný závěr prorocké aktivity Kristýny z konce ledna 1629, který rezonoval mezi některými českými exulanty (Jan Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Nosidlo z Geblic). Na konci studie se autor zabývá zvláštním zápisem vizí, který se vyznačoval specifickou inspirovaností a obdivuhodnou pamětí prorokyně. Článek se snaží podat určitou fenomenologii, systematický popis vizionářské aktivity mladé dívky a vyvolat tak diskuzi o tomto badatelsky nikoli nenáročném a širší veřejnosti nepříliš známém tématu českých náboženských dějin raného novověku.
Rovněž se autor snaží přispět i k určité změně stereotypního náhledu na samotného Komenského. Zároveň se studie pokouší poněkud vymanit Poniatowskou ze stínu Komenského, i když nejdůležitějším svědkem, uchovávatelem i editorem jejich vizí byl právě poslední bratrský biskup.