Situace v etice je charkterizována především účastí osobností, pracujících v oblasti teologie a náboženství. Problém eutanazie není jen ve vztahu lékař-pacient, i když je tento vztah těžištěm problematiky.
Otázka směřování si zaslouží hlubší filosofické zvážení. Záměr není jediným možným zhodnocením.
Není nutné vázat na pevný bod, naopak v tom leží otázka až nebezpečí. Sekulární etika může konstatovat přípustnost eutanazie aniž by však používala absolutní soudy.
Bolest a utrpení nejsou jen zlem ani ze sekulárního hlediska.