Archeologické výzkumy za poslední století dokládají, že pravěké domovní stavitelství střední Evropy dosáhlo velmi brzy vysoké technické úrovně. Regionální rozdíly jsou dány přírodními podmínkami, zejména různou dostupností různých stavebních materiálů a klimatickými poměry, socioekonomickými faktory a místními tradicemi.
Přírodní podmínky limitovaly také stav dochování reliktů (dřevo a další organické hmoty v zamokřeném prostředí, hliněné konstrukce v suchém prostředí sprašových oblastí apod.). Již v mladší a pozdní době kamenné jsou doloženy patrové domy.
Tesařství doby bronzové je srovnatelné se středověkým. Již během staršího pravěku se vyvinuly všechny základní konstrukční principy dřevěného stavitelství, které pak fungovaly v tradičním stavitelství bez větších změn až do novověku.