Článek podává přehled přístupů raněkřesťanské církve k otázce starozákonního kánonu. Zabývá se hlavně dvěma tématy: zaprvé užitím deuterokanonických knih v Novém zákoně a ve spisech Apoštolských otců; zadruhé nejdůležitějšími seznamy kanonických knih dochovanými ve spisech patristických autorů.
Věnuje pozornost zejména Jeronýmovu názoru na starozákonní kánon. Vyvozuje, že na rozsah Starého zákona byly v západní církví a ve východní církví, ve které Jeroným žil, rozdílné pohledy.