Recentní studie o luxačních zlomeninách hlezna přinesly řadu nových poznatků zpochybňujících dosud uznávané axiomy Weberovy-AO klasifikace:
1. Označení luxační zlomeniny hlezna pouze heslem "zlomenina typu Weber A, B či C" je nedostatečné. Je třeba vždy popsat i případné poranění mediálních struktur a zadní hrany tibie.
2. Vztah mezi výškou zlomeniny na fibule a poškozením vazů tibiofibulární syndesmózy není v řadě případů absolutní.
3. Mezikostní membrána nemusí být vždy roztržena u zlomenin typu C až do výšky zlomeniny na fibule.
4. U zlomenin typu C může zůstat lig. tibiofibulare post. intaktní, aniž by byla odlomena zadní hrana.
5. U zlomenin Weber B je lig. tibiofibulare ant. (intraligamentózně nebo s vytržením kostního úponu) poraněno vždy, nikoli pouze v 50 % případů.6. U zlomenin typu Weber B může dojít k poranění lig. tibiofbulare post. (intraligamentózně nebo s vytržením kostního úponu) rezultujícímu v nestabilitu tibiofibulární syndesmózy.
7. Zásadní význam pro léčbu má stabilita zlomeniny, kterou je nutno posoudit na statických a dynamických rtg snímcích.