Abstrakt
Sebepoškozování (self-harming behavior, SHB) je vědomé porušení tělesné integrity bez záměru zemřít. U poruch příjmu potravy se vyskytuje až u 25-55% pacientů.
Jedná se o maladaptivní chování - řešení negativních pocitů (depersonalizace, disociace, tenze, vztek a podobně). Až třetina pacientů se po aktu sebepoškození cítí hůře než před sebepoškozením, což je jedním z důvodů, proč sebepoškozování považujeme za rizikový faktor pro následné suicidální chování.
Nebezpečí SHB spočívá ve vzniku závislosti na tomto chování, za nímž stojí endogenní opioidní systém. Další nebezpečí představuje fenomén nápodoby - tendence nesebepoškozujíc ích přebírat toto chování od sebepoškozujících se jedinců.
Terapie tohoto syndromu je komplexní - farmakologická a psychoterapeutická. Nejčastěji používaná farmaka jsou SSRI, v případě augmentace stabilizátory nálady nebo nízké dávky neuroleptik.
V psychoterapii je nejúčinnější kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Zaměřuje se na techniky, které pacientům pomohou uvědomit si a pochopit důvody jejich sebepoškozujícího chování, a tak najít alternativní řešení problémů.