Komunikace s médii a potenciálně krizová komunikace patří k disciplínám, se kterými se pracovníci adiktologických služeb setkávají nad rámec své odbornosti a denní činnosti, a často proti své vůli. Média mají tendenci přinášet kriminální obraz drogové problematiky namísto jiných, bio-psycho-sociálních aspektů závislosti (Sivek, Miovska et al. 2004; Grohmannová 2006; Novák, Miovský et al. 2011).
Tento obraz je do velké míry dán typem a formátem média (Belackova, Stastna et al. 2011), a zejména potom mediálními rutinami a zdroji, které ke své práci novináři využívají (Běláčková 2008). To otevírá prostor pro jeho ovlivnění ze strany pracovníků adiktologických služeb.
Právě proto mohou být publikace jako Krizová komunikace s médii užitečným průvodcem na cestě za budováním pozitivního obrazu organizace (byť neziskové), a potažmo také celého oboru adiktologie.