Historie svépomocných a kvazi-svépomocných skupin v České republice: Rozvoj a současná situace v institucionálním kontextu drogových služeb
Abstrakt
Historický kontext vývoje těchto skupin je rozdílný od sousedních zemí jako Rakousko nebo Německo. Zatímco užívání alkoholu bylo pro totalitní režim něčím 'těžko přijatelným', byla díky epidemiologické situaci problematika závislosti na alkoholu více či méně akceptována.
Průkopnická klinická práce zakladatelů oboru léčby závislosti na alkoholu Jaroslava Skály a výzkumná práce Luďka Kubičky způsobily, že vznikly podmínky také pro 'quasi svépomocné' skupiny. 'Kvazi' svépomocné poukazuje na proces formování skupin, který byl do značné míry ovlivněn tzv. „expertním přístupem“ a svépomocný prvek, ač využíván, byl poněkud v pozadí. U nealkoholových drog byla situace zcela jiná.
Do té doby téměř nelegální (své-)pomoc uživatelům drog, mající téměř charakter aktivity proti komunistickému režimu, dostala prostor pro další rozvoj v 90. letech. V České republice patrný menší vliv svépomocných principů a současné léčebné programy do značné míry stále ovlivňuje zmíněný expertní model.