Hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder, OAB)je syndrom charakterizovaný kombinací symptomů - urgence, polakisurie, nykturie s/nebo bez urgentní inkontinence moče. Cílem práce bylo zmapovat spektrum a změny farmakoterapie u pacientů s již dříve diagnostikovanou benigní hyperplázií prostaty (BHP) a zjistit u nich výskyt hyperaktivního močového měchýře, jeho léčbu a závažnost symptomatologie podle standardizovaného dotazníku.
Nejčastěji byla terapie BHP zahajována léčivy ze skupiny alfa-blokátorů (73%), následovala fytofarmaka )19,9%), a finasterid (5,5%). Diagnóza OAB byla stanovena nově u 41,2%.
Farmakoterapií bylo ve sledovaném souboru pro OAB léčeno 83,3%. Průměrná doba nasazení farmakoterapie od stanovení diagnózy byla 4,6 měsíce.
U 26% pacientů došlo ke změně terapie OAB z léku 1. na lék 2. volby. Lékem 2. volby byl nejčastěji tolterodin.
Průměrná délka terapie lékem 2. volby byla 9,1 měsíce (medián 6,5 měsíce).