Abstrakt
Roztroušená skleróza představuje jedno z nejzávažnějších invalidizujících onemocnění mladého věku v neurologii. Podkladem jsou autoimunitní děje poškozující v podobě zánětlivých ložisek centrální nervový systém.
S přibývajícími patogenetickými poznatky a léky ovlivňujícími základní zánětlivý proces se prognóza nově diagnostikovaných pacientů výrazně zlepšila. Péče se orientuje především na časnou diagnostiku za použití nových diagnostických kritérií a včasné zavedení biologické léčby, při neúčinnosti na včasnou eskalaci léčby.
V pozdějších stadiích je těžiště léčby v rehabilitaci a optimálním nastavení léčby symptomatické.