Periampulární nádory a jejich biologické chování

Abstrakt

Mezi periampulární nádory lze počítat maligní novotvary vzniklé z Vaterské papily, duodenální sliznice, žlučovodu a pankreatické tkáně. Výsledky radikálních operací se liší podle původu nádoru.

Dlouhodobé přežití po hemipankreatoduodenektomi je nejlepší u pacientů s primárním nádorem z papily a duodena, o něco horší je po radikální operaci pro nádor ze žlučovodů a nejhorší je u duktálního adenokarcinomu pankreatu. Stadium onemocnění v době operace a radikalita operace je významným prognostickým faktorem.

Přesto je rozdílné dlouhodobé přežití adjustované na stadium onemocnění u nádorů, které vycházejí z pankreatické tkáně a ostatních periampulárních nádorů. Biologické chování duktálního karcinomu pankreatu je odlišné od chování karcinomu Vaterské papily, histogeneticky se jedná o dva různé karcinomy.