Koncentrace sodíku v dialyzačním roztoku – důležitý, ale opomíjený parametr hemodialýzy u nemocných s chronickým selháním ledvin
Abstrakt
Sodíkový iont je spolu se svými doprovodnými anionty určujícím faktorem osmolality tělesných tekutin, jejíž změny řídí ve zdraví celkovou tekutinovou bilanci, danou na jedné straně příjmem vody v dietě a na straně druhé jejím vylučováním ledvinami. Při selhání ledvin je odstraňování vody převzato dialýzou, ale mechanizmus řízení příjmu tekutin změnami osmolarity je i v této situaci zachován a sodíková bilance má proto z ásadní význam.
Ona sama je přitom určována jak příjmem soli v dietě, tak sodíkovou bilancí při hemodialýze (HD). Volba koncentrace sodíku v dialyzačním roztoku (CDNa), resp. její rozdíl proti koncentraci plazmatické (CPNa) proto může výrazně ovlivnit příjem tekutin v mezidialyzační době.
A přesto, že je znám značný interindividuální rozptyl hodnot CPNa, používá většina dialyzačních pracovišť pro všechny pacienty stejnou hodnotu CDNa a v rámci dietního poradenství pacientům doporučuje pouze omezení příjmu tekutin. Článek analyzuje možné přínosy dvou základních způsobů manipulace s CDNa – její individualizace při konstantní hodnotě během celé HD a použití sodíkového profilu (proměnné CDNa během jedné HD). Na základě literárních údajů i vlastních měření dochází k závěru, že individualizace konstantní CDNa je z dlouhodobého hlediska výrazně výhodnější.
Současné "off-line" profilování CDNa bez ohledu na sofistikovanost řídícího algoritmu s sebou přináší riziko pozitivní bilance sodíku a s ním spojené negativní dopady. V dietních doporučeních by měl být dáván důraz na omezení příjmu soli místo pouhého doporučování omezit příjem tekutin.