Požadavkem Descartovy metody je odmítnutí lidského společenství jako rušivě zasahujícího do procesu rozvíjení rozumové stránky člověka. S tímto odmítnutím je sice spojeno deklarované akceptování tohoto společenství v jeho historicky ustavené fakticitě, avšak primárně jako nezbytný způsob sebeochrany před ním.
Metodik se před společenstvím chrání nejen izolací, nýbrž zároveň vnějškovou integrací do něj. Až takto zajištěný přesvědčuje příslušné autority nejen o společenské nezávadnosti, nýbrž i užitečnosti metody.
Svou metodu jim představuje jako schopnou přispět významnou měrou ke stabilitě, pevnějšímu založení dosavadního společenství. I toto opatrné vystoupení z ústraní je však v první řadě vedeno snahou o ochranu – nyní tedy o zabezpečení ze strany autorit – toho nejdůležitějšího v lidském světě, tj. metody, svobody rozumu.