Intravenózní imunoglobulin (IVIG) je často indikován u různých neurologických onemocnění. Nejčastější využití je u autoimunitních nervosvalových chorob.
Je mechanismus účinku je komplexní s ovlivněním humorální buněční imunity. Kontrolované klinické studie prokazují efekt IVIG u většiny autoimunitních nervosvalových chorob.
U Guillainova-Barréova syndromu je IVIG a l éčebná plazmaferéza léčbou první volby a mají stejnou účinnost (síla doporučení A). Léčbu IVIG provází méně vedlejších účinků, a proto se mu dává přednost (síla doporučení B).
U chronické zánětlivé demyelinizační polyneuropatie se středně těžkou až těžkou disabilitou je vhodné použít jako léčbu 1. volby IVIG nebo kortikoidy (síla doporučení A). Vzhledem k chybění alternativní léčby je IVIG u multifokální motorické neuropatie lékem první volby (síla doporučení A).
U myasthenia gravis je léčba exarbace léčebnou plazmaferézou i IVIG stejně účinná (síla doporučení A). Podávání IVIG se doporučuje u dermatomyozitidy jako léčba třetí linie v kombinaci s prednisonem, a to u pacientů, u kterých se po adekvátní terapii kortikoidy a jejich kombinací s imunosupresivy neprojevil dostatečný efekt léčby (síla doporučení B).
IVIG má příznivý léčebný profil. Jeho vysoká cena je kompenzována nižšími náklady na intenzivní a následnou péči a zvýšenou kvalitou života.