Abstrakt
Kapitola se snaží diskutovat paradigamitický posun, který nastal v architektuře na počátku 20. století. Podle Waltera Benjamina dílo ve věku mechanické reprodukovatelnosti ztrácí auru své jedinečnosti, vázanost na specifický kontext, naopak však získává sociální dimenzi.
Tato změna v přístupu k architektuře je dokládána známými a slavnými příklady (Fuller, Le Corbusier), právě tak jako příklady dvojznačnějšími, se zvláštním důrazem na situaci v České republice (Zlín, panelová sídliště ze 70. let).
