Abstrakt
Od doby kognitivní revoluce jazykové teorie následovaly jednu z revolučních premis, a to odsunutí problematiky emocí na vedlejší kolej a soustředění se na ty aspekty jazyka, které jsou přísně kognitivní. Nicméně v průběhu posledních dvou desetiletí výzkum kognitivních věd, zejména neuropsychologie, začíná zaplňovat toto prázdné místo, které vzniklo vyřazením emocí z kognitivního výzkumu.
Tento článek předkládá model, jež představuje přínos nového výzkumu emocí pro porozumění jazyku. Staví na integračním mocelu emocí a motivace Karla Pribrama, jež pravděpodobně vysvětluje, jake mohou emoce přispívat k vývoji symbolických funkcí a nakonec k rozvoji všech aspekt jazyka, od slov až po literaturu.