Abstrakt
Tento článek se snaží identifikovat spisovatelské praktiky, které naznačují přítomnost určité hranice mezi etnografií a literární fikcí. SLeduji krátkou historii toho, jak antropologové psali krásnou litraturu a využívám ukázku z vlastního románu, na kterém pracují a který byl inspirován mým vlastním výzkumem v terénu. Tvrdím, že psaní etnografických textů a psaní literární fikce se liší pokud jde o: (1) odhalení procesu, (2) generalizaci, (3) representace subjektivity, (4) vykazatelnost. Tyto 'orientační značky' naznačují sice přítomnost jakési hranice, ale nejde o hranici ani neproniknutelnou, ani pevně danou. Uznat existenci této hranice znamená, že budeme schopni uvědoměle tuto hranici překračovat, což může obohatit jak etnografii, tak svět literární fikce