Stárnutí populace a geriatrizace medicíny zvyšují trvale spotřebu léčiv. To vyžaduje racionální preskripci, která maximalizuje přínos léčby pro pacienta a současně minimalizuje rizika nežádoucích polékových reakcí.
Věkově podmíněné změny a komorbidity mohou u geriatrických pacientů ovlivňovat terapeutickou hodnotu některých léčiv a měnit poměr přínos/riziko. Léčiva, která s ohledem na farmakologické charakteristiky mohou u křehkých seniorů zvyšovat riziko výskytu nežádoucích polékových reakcí nebo pro která nejsou vědecké důkazy o jejich přínosu, jsou označovaná jako potenciálně nevhodná (riziková) léčiva.