Autor se z pozic humanistického ateizmu zamýšlí a kriticky pozastavuje nad skutečností, že u silně pobožných křesťanů neproběhne za celý jejich život psychofyziologické odpoutání se od nadpřirozených bytostí. Mimo jiné konstatuje přítomnost analogií mezi stěžejní křesťanskou legendou a literární tvorbou pohádek, například z pera Karla Jaromíra Erbena nebo Boženy Němcové.