Abstrakt
Cíl: Hledání nejvhodnějšího markeru na odlišení pacient ů s roztroušenou sklerózou (RS), u kterých v budoucnu dojde k zhoršení klinického stavu (sustained progression), od pacientů dlohodobě stabilních. Soubor a metodika:Dlouhodobé sledování (sedm let) 178 pacientů s RS.
Na MR byli vyšetřeni ve stejném MR protokolu (v sekvenci FLAIR a T1W/3D obraze). Byl zjišťován T2 objem ložisek, T1 objem ložisek, atrofie mozku a měření atrofie corpus callosum.
Měření byla prováděna pomocí programu vyvinutého na našem pracovišti (ScanViewCZ). Klinický stav byl určen dle rozšířené stupnice míry klinického postižení (ADSS skóre).
Při retrospektivní studii byli pacienti rozděleni do dvou skupin: klinicky stabilní a pacienty, u kterých došlo k trvalému zhoršení klinického stavu(zhoršení bylo přesně definováno-susteined progression). Klinicky stabilních bylo po dobu sledování sedmi let 82 pacientů, 96 pacientů dosáhlo sustained progression.
Výsledky:Statisticky signifikantní korelace mezi budoucím klinickým stavem a MR měřením byla nalezena pro měření mozkové atrofie a atrofie corpus callosum. Korelace T2 objemu ložisek i T1 objemu ložisek byla nižší, rozlišení obou skupin dle velikosti objemu ložisek bylo statisticky významné již při vstupním vyšetření, jistota určení skupiny se v průběhu dalšího sledování však jen mírně zvyšovala.
Nejrobustněji odlišilo obě skupiny měření atrofie corpus callosum, již v prvním roce se obě skupiny od sebe liší statisticky významně (p=0,0024). Závěr: Tato práce ukazuje, že měření atrofie corpus callosum je z hlediska odlišení pacientů, kteří se v budoucnu zhorší, od těch klinicky stabilních nejpřínosnější, časné vymezení má velký význam pro určení pacientů, u kterých by mělo dojít k eskalaci léčby.