Supervize jako čas vyhrazen na (řízenou) reflexi o klinické praxi

Abstrakt

Supervize je v českém ošetřovatelství stále ještě novým fenoménem, a to nejen na pregraduální úrovni vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků – sester, ale také v oblasti klinické praxe. Příspěvek se zaměřuje na význam klinické supervize a profesionálního supervizního vztahu, jakožto prostoru, který se hlásí k principům růstu a podpory a soustřeďuje se na reflektivní praxi, jako na způsob zlepšování péče nejen o sebe, ale i o naše pacienty/klienty.

Supervize může být za příhodných okolností přínosná pro své účastníky sama o sobě. Svůj význam nemá jen výsledek, ale i samotný proces supervize.

Rozvíjí totiž celé spektrum dovedností, včetně reflektivních dovedností všech zúčastněných.