Abstrakt
Sekundární dyslipidémie (DLP), jejichž zastoupení se pohybuje mezi 30 – 40 % všech DLP jsou důsledkem působení některých známých chorob (choroby jater a žlučových cest, nefropatie, mentální anorexie), hormonálních poruch (hypotyreózu, androgenní deficit, akromegalie, hyperesterinní stavy, hyperkortikalismus, infekce záněty a malnutrice) nebo jsou sdruženy s podáváním xenobiotik (beta-blokátory, thiazidová diuretika, retinoidy, kortikoidy, imunosupresivní léčba, antipsychotika), které významně ovlivňují metabolizmus lipidů a LP. K fenotypické manifestaci LP poruchy dojde nejčastěji u jedinců geneticky predisponovaných, u kterých je LP porucha zhoršena druhotnou příčinou (např. se jedná o přírůstek tělesné hmotnosti, nepříznivé změny příjmu živin, selhání či poškození určitých orgánů či systémů a farmakoterapie).
Je podána přehled, patofyziologické mechanismy, klinický obraz a léčba nejčastějších sekundárních DLP.