Abstrakt
Východiska: Substituovaný klient je podle Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10, rev. 2002) klientem abstinujícím, zatímco v kontextu skupinové psychoterapie je v mnohých případech považován za neabstinujícího. Tento rozpor se dle klinických zkušeností významně projevuje zejména v přístupu doléčovacích zařízení k přijímání substituovaných klientů.
Cíle: Cílem této práce je popsat přístup doléčovacích zařízení ke klientům substituovaným buprenorfinem a zhodnotit možnosti těchto klientů vstoupit do péče doléčovacího zařízení a setrvat v ní. Metody: Data byla získána pomocí elektronického dotazníku a semistrukturovaného telefonického interview.
Následně byla zaznamenána do programu Microsoft Excel a zpracována kvalitativní metodou analytické indukce. Soubor: Výběrový soubor vybraný metodou totálního výběru tvoří 14 certifikovaných doléčovacích zařízení v České republice.
Výsledky: V ČR existují 3 doléčovací zařízení, která své služby běžně nabízejí substituovaným klientům. Nejčastější překážkou ve vnímání substituovaných klientů jako abstinujících, je náhled na substituční léčbu jako na neregulérní léčbu.
Závěry: Pouze minimum zařízení se řídí diagnostickými vodítky MKN-10 (rev.2002) pro správné zařazení substituovaných klientů do kategorie „abstinujících při klinicky sledovaném udržovacím nebo substitučním režimu“. Za vedlejší, ale neméně důležité výstupy z tohoto výzkumu považujeme vynořující se otázky, které se týkají příčin takového přístupu většiny zařízení, případně motivace jednotlivých pracovníků.