Horká média se vyznačují vysokou naplněností daty a tím tedy nevyžadují intenzivní účast ze strany příjemce. Horká média poznáme tím, že příjemce (recipienta, publikum) rychle a podmanivě vtáhnou do sebe, tj. do svého světa mediální působnosti.
Definovat, zda se jedná opravdu o horké či chladné médium, se určit dá, ale jenom relativně. Přesnější určení se pozná až při srovnání jednoho média s jiným.
Ve srovnání například s telefonem je rozhlas horké médium. Rozhlas se totiž šíří všemi směry rovnoměrně v daném akustickém prostředí, zatímco telefon, tedy v tomto případě chladné médium, se šíří akustickými signály pouze do ucha příjemce.
Z toho vyplývá, že člověk pokud telefonuje, musí tyto akustické signály doplňovat, zatímco posluchač rozhlasu se v klidu oddává naslouchání rádiovým vlnám. Televize je stejně jako telefon médiem chladným, protože vyžaduje velkou participaci publika.
Z jednotlivých rastrů totiž musí divák skládat celkový obraz, což vyžaduje aktivitu. Televize navíc současně působí hned na několik smyslových orgánů.