Abstrakt
Příspěvek přibližuje aktuální diskusi nad společnými problémy dětské a dorostové psychiatrie a institucionální výchovy, jež má přesah rovněž do dětského a dorostového lékařství. Pacientem je dítě umístěné do školského zařízení.
Zařízení sice představuje profesionálního partnera pro lékaře, ovšem na úrovni dětského domova nedisponuje personálem proškoleným v pedopsychiatrické problematice. Jak vyplývá z aktuálního šetření veřejného ochránce práv, odborná péče není dětem ze školských zařízení dostatečně zajišťována, především co se týká včasnosti podchycení problémů.
Nepříznivými důsledky jsou nepřizpůsobení režimu a podmínek v dětském domově potřebám dítěte, nahrazování ambulantní péče hospitalizací, přesouvání dětí do školských zařízení přísnějšího typu či do sféry sociálních služeb. Na příkladu diagnóz hyperkinetické poruchy chování a poruchy autistického spektra jsou identifikovány příležitosti pro ambulantního lékaře, jak cíleně dítě a personál zařízení podpořit, přičemž jsou vysvětleny i konkrétní nástroje působení na školské zařízení včetně jejich právní úpravy.