Článek přináší shrnutí výsledků rozsáhlého výzkumu zaměřeného na zdvořilostní strategie, které volí čeští rodilí mluvčí v různých komunikačních situacích. Výzkumnou metodou je dotazník typu test kompletace diskurzu; jsou srovnávána data získaná v roce 2003 a 2011.
Respondentům byly prezentovány různé komunikační situace a jejich úkolem bylo vypsat spontánní verbální reakci (např. poděkování, pochvalu, omluvu). Interpretace dat vychází z Hofstedova dimenzionálního modelu kultur.
Ve formálních komunikačních situacích se projevuje v roce 2011 snižování distance od autorit, což je patrné např. z méně častého oslovování akademickým titulem či pracovní funkcí. Projevuje se stoupající tendence k individualismu a soutěživosti, mluvčí porušují maximu skromnosti, vyjadřují své žádosti a potřeby otevřeněji, nicméně velká míra obav typická pro českou společnost způsobuje, že zvláště ve formálních kontextech, kde hrozí velké riziko ztráty tváře, je tato tendence zmírněna: mluvčí preferují konvencionalizované stereotypní formule a volí nepřímé strategie.