Od přelomu 19. a 20. století do meziválečného období se v kulturních metropolích – Praze, Vídni a Berlíně - objevilo nevídané množství uměleckých talentů, které po sobě zanechaly nesmazatelné stopy v české a německé či česko-německé kulturní tradici. Předkládaný příspěvek se věnuje setkávání a prolínání české a německé kultury počátku 20. století, v nichž své místo společně nalézali avšak i ztráceli představitelé obou zmiňovaných národů.
Konkrétní příklad kulturního transferu byl zvolen z oblasti českého a německého výtvarného umění, pro který byly důležité především dvě skutečnosti: v prvé řadě vznik neformálních komunikačních center ve zkoumaných metropolích – ty měly buď veřejný, nebo soukromý charakter (kavárny, ateliérové salony). Druhým faktorem bylo působení prostředníků (brokers), kteří s využitím těchto center zajišťovali styk mezi českým (československým) a německým prostředím.