Abstract
Cílem této studie je na příkladě dvou orálněhistorických výzkumů se členy a členkami organizovaných sociálních skupin (Sudetoněmecké krajanské sdružení a Vojenské sdružení rehabilitovaných) analyzovat fakt, že narátoři a narátorky, kteří se otevřeně hlásí ke skupinám s deklarovanými politickými cíli, tyto cíle do rozhovorů (vědomě či nevědomě) projektují prost řednictvím určitých narativních strategií a vzorců. Studie načrtává ideální typy těchto strategií, které jsou pozorovatelné především ve čtyřech základních rovinách: ideové, historické, sociální a institucionální.