Abstrakt
Pro zahraniční environmentální hnutí představuje přímá akce důležitý repertoár jednání. Je nástrojem, kterým se upozorňuje na problémy, přitahuje se k nim pozornost veřejnosti, ale je i cílem a hodnotou sama o sobě. Článek se zabývá typologií přímé akce a jejím rozlišením na liberální, která ji pojímá instrumentálně, a anarchistickou, která ji chápe více hodnotově, jako preferovaný způsob jednání.
Všímá si zejména hnutí environmentální přímé akce, které rozvíjí toto anarchistické pojetí. Na základě provedeného empirického výzkumu odpovídá na otázku, proč v českém prostředí environmentální organizace využívají liberální koncept přímé akce jen ve velice omezené míře a proč se přímá akce jako preferovaný způsob jednání nestala součástí repertoáru jednání.
Vysvětlení vidí v odlišné historické zkušenosti českého environmentálního hnutí, které má spíše tendenci k jednání založenému na dialogu s mocí, a nikoli na její konfrontaci, v politické ostrakizaci hnutí v průběhu devadesátých let a odlišném vývoji environmentálního a anarchistického prostředí, které neumožnilo překryv prostředí, z něhož by se rozvíjela praxe environmentální přímé akce.