Článek se zabývá přetrvávajícím trendem individualizace a profesionalizace dobrovolnictví v České republice a dává ho do kontrastu s jiným aktuálním trendem „n ávratu ke komunitě“. Zamýšlí se nad dopady této konfrontace na poskytování sociální péče a nad budoucností manažerského modelu symbiózy dobrovolnictví a sociální práce.