Abstrakt
Úmluva o světovém dědictví tak, jak byla přijata r. 1972, představovala novinku, neboť poprvé spojila ochranu přírody a kulturních statků. Následně vznikl výbor UNESCO pro ochranu světového dědictví (World Heritage Committee), jenž formuloval kritéria, podle nichž by měly být hmotné památky zapisovány na Seznam světového dědictví, sestavil pravidla pro uplatnění Úmluvy o světovém dědictví, mj. monitorování a evidenci vývoje jejich stavu do dokumentace Seznamu (World Heritage List).
V tomto kontextu bylo formulováno kritérium výběru vyjádřené kvalitou objektu, jenž měl mít outstanding universal value tj. výjimečnou univerzální hodnotu. Z tohoto kritéria výběru se stal koncept, jenž se v průběhu let vyvíjel, proměňoval.
Platí dodnes a stále se vyvíjí. Nebylo by správné spojovat formulaci představ o tom co je kulturní dědictví, památka a vnímání její nadlokální i nadnárodní hodnoty jen se Seznamem světového dědictví.
Vývoj představ o kulturním dědictví má mnohem hlubší kořeny než je vlastní přijetí Úmluvy. Globální působnost Seznamu se projevila ve vývoji kritérií hodnocení památek, zejména konceptů autentiticity, a integrity tak, aby byly srozumitelné a použitelné pro všechny civilizační okruhy a jejich chápání památek a kulturního dědictví.