Stať analyzuje Husovo chápání orthodoxie a hereze, a ukazuje, že v nich rozměr praxe doplňuje nauku. Dále se zabývá eschatologickým nasměrováním jeho pojetí následování Krista, srovnává je se třemi typy eschatologie, Augustinovou, Bernardovou a eschatologií Joachima de Fiore a hledá u Husa jejich vlivy.