Abstrakt
Vtéto monografii autor nejprve mapuje to, co nabízí česká katolická teologie dvacátého století ktématu teologie dějin. Na základě polarizace mezi tak zvaným eschatologismem a inkarnacionismem autor dospívá ktezi, že zdravá křesťanská teologie dějin musí být eschatologstickým inkarnacionismem, tedy postojem, jenž odpovídá paradoxnímu ideálu „contemplativus in actione“.
Ztohoto hlediska jsou pak posuzovány typické postoje kdějinám včeské katolické církvi vdobě komunistické totality. Následující kapitoly mapují poměr mezi filosofií dějin a teologií dějin, základní předpoklady pozitivního vnímání dějin zhlediska křesťanské teologie, problematiku poměru mezi časem a dějinami spolu strojiční dimenzí ději.
Vposlední a nejobsáhlejší kapitole jsou dějiny vnímány nejen jako prostor vtělení, ale také naopak jako entita, která má svůj věčný prazáklad vosobě Božího Syna, jehož příběh je vdějinách a zároveň představuje nejhlubší pravdu dějin jako takových. Autor mimo jiné vymezuje teologii dějin vzhledem kteologii dějin spásy.
Zatímco teologie dějin leží blíže filosofii dějin a fundamentální teologii, teologie dějin spásy patří převážně do oblastí dogmatické teologie, potažmo soteriologie e antroplogie.