Spiritualita je živým a frekventovaným pojmemnejen v obecném povědomí, ale také vpsychologii přičemž vobou zuvedených diskursů je tento pojem chápán podobným způsobem. Jeden zaspektů spirituálního prožívání tvoří také morální přesvědčení a emotivita, která je doprovází.
Při obsahové analýze dotazníků spirituality zahraničních autorů se však ukazuje zřetelná absence eticko-spirituální orientace. Vpříspěvku budou diskutovány příčiny této skutečnosti a budou prezentovány dvě škály etického zaujetí rozšířené verze původního Pražského dotazníku spirituality.