Abstrakt
Cíl: V retrospektivní studii u pacientů s cervikální myelopatií byl sledován vzájemný vztah lokalizace míšní léze hodnocené pomocí evokovaných potenciálů a operačního přístupu a jejich vliv na objektivní pooperační stav pacienta. Metodika: Do studie bylo zařazeno 65 pacientů.
Operace byla provedena předním (anterior – a) či zadním (posterior – p) přístupem. Pacienti byli před operací, 12 a 24 měsíců po operaci hodnoceni pomocí Nurickovy škály a mJOA skóre.
Dále byli předoperačně vyšetřeni baterií evokovaných potenciálů (EP) – somatosenzorický evokovaný potenciál (SEP) a motorický evokovaný potenciál (MEP). Na základě EP bylo určeno dominantní míšní postižení A – anterior (maximum změn na MEP), P – posterior (maximum změn na SEP).
Celý soubor byl pak na základě členění pomocí EP a operačního přístupu rozdělen do čtyř skupin: Aa, Ap, Pa, Pp. Výsledky: Dominantní míšní postižení ventrálně (MEP) bylo u 30 pacientů, dorzálně (SEP) u 35 pacientů.
Ventrální operační přístup byl indikován u 43 pacientů, dorzální u 22 pacientů. Nebyla nalezena shoda mezi předoperačním grafickým útlakem míchy zpředu na MR a alterací MEP, resp. grafickým útlakem zezadu a alterací SEP.
Objektivní pooperační zlepšení hodnocené parametrem mJOA skóre bylo registrováno u všech čtyř skupin. Statisticky významné zlepšení bylo zaznamenáno pouze u skupin předních přístupů, ať byla dominantní léze SEP či MEP, u skupin zadních přístupů bylo zlepšení nevýznamné.
Celkově bylo zlepšení zaznamenáno u 65 % pacientů ve studii, u zbylých 35 % zůstal klinický stav stacionární. Závěr: Výsledky studie nepotvrdily přínos volby operačního přístupu (přední vs zadní) na základě lokalizace dominující míšní patologie, hodnocené dle výsledků EP.
Statisticky významné zlepšení objektivního nálezu bylo zaznamenáno pouze u skupin předních přístupů bez ohledu na fakt, zda byla dominantní míšní patologie p ředoperačně dle EP lokalizována ventrálně či dorzálně. Podpořeno