Kniha řeší 3 otázky. 1) Jak se programové debaty v ČSDSD vyvíjely obecně 2) Jaké jsou rámcové podmínky debat a zda lze v oněch debatách vysledovat nějaké stabilní konfliktní linie strukturálního rázu. Současně jsem chtěl vysvětlit, proč se ideje určitých aktérů prosadily za oficiální postoj strany. 3) Zda lze v debatách vysledovat nějaké výrazné konfliktní linie v postojích k vybraným problémům a zda odlišné postoje vedly k odlišnému postupu nebo hodnocení v konkrétních otázkách.
Základní závěry: Konkrétní témata programové debaty se měnila, základní osou byl však po celé sledované období marxismus. Ve vztahu k němu můžeme hovořit o revizionistech, tradicionalistech a progresivistech.
Konflikt se vedl jednak o marxismus jako nástroj analýzy a úběžník postupu ČSDSD coby socialistické strany v kapitalistickém systému, jednak o marxismus jako tradiční integrační a mobilizační nástroj ČSDSD coby politické strany v soutěživém stranickém systému. Revizionisté, progresivisté a tradicionalisté se lišili nejen postojem k marxismu obecně, ale v závislosti na tom také postojem k výše zmíněným obsahovým otázkám, byť to neplatí zcela bez výjimky.
Debaty měly velmi výrazný generační rozměr, který se zároveň prolínal do otázky přístupu k rozhodování v rámci strany. Na debatě se podílela především stranická inteligence - programovou debatu v ČSDSD je možno charakterizovat jako debatu intelektuálů v dělnické straně.
Schopnost i ochota nejen do debaty zasáhnout, ale debatu byť jenom sledovat byla u většiny členstva strany podstatně limitována. Vedle příčin institucionálních k tomu vedl i sám věcný obsah debaty, který byl dále ovlivňován sociálním profilem diskutujících.
Základem úspěchu v prosazení idejí aktérů za postoj strany jako celku byla držba institucionálních privilegií. Tato privilegia mělo v rukou vedení strany a proměny programu pak odrážejí aktuální "čtení reality" ze strany vedení a racionální kalkul vedení ve směru k vlastním členům a voličům.