Abstrakt
Kniha bilancuje kariéru myšlenky civilního náboženství a navrhuje nové teoretické aranžmá, které mimojiné zahrnuje všechna její význačná historická pojetí (Varro, Vico, Rousseau, Bellah, Cristi, Parsons, Luhmann a Lübbe). Civilnímu náboženství zde rozumíme jako soustavě referenčních bodů, kterou společnost během svého sebepopisu projektuje do periferií své autopoietické reality (minulosti, budoucnosti, věčnosti), aby dodala své existenci stabilitu a vážnost.
Vztahováním se k těmto bodům vzniká referenční diskurz, který je charakteristický přítomností silných významů a dovoluje komunikovat společnosti o svém počátku, konci, účelu a smyslu. Ve své civilní konfiguraci jde o diskurz pluralitní a aktéři do něj vstupují jen zdrženlivě.
Model dovoluje analyzovat závažnou symbolovou komunikaci aktérů (silná slova, náboženské symboly, nacionalismus, ideologie, konspirační teorie, politická korektnost), jakož i její předpoklady, v jednom jediném kontextu. V empirické části je analyzován krizový diskurz vzniklý v USA po 11. září 2001 a dále české reálie.
V Česku je identifikován minoritní diskurz civilní teologie, který je soustředěn kolem polosekularizovaných referencí Pravdy a Spravedlnosti.