"Nechtěné dítě" - takto zní jedno z nejčastějších, ne-li vůbec nejčastější označení českého Senátu, které můžeme, nebo přinejmenším jsme mohli ještě v nedávné minulosti slyšet z úst českých politiků, novinářů a publicistů všeho druhu, ale také "obyčejných" občanů. Zní značně pejorativně.
Oprávněně? Z hlediska historického vývoje českého Senátu možná, z hlediska jeho dosavadní existence a působení nikoliv. Takový pro Senát pozitivní názor se však jenom velice pomalu a těžce prosazuje.